Pavel Buryška, porotce

 (*1984, Ostrava)

V roce 2011 absolvoval na Fakultě architektury ČVUT v Praze.

V průběhu roku 2008 působil v holandském ateliéru Neutelings Riedijk Architects a v letech 2009–2011 pracoval na výzkumných projektech v rámci pražské kanceláře Jiran Kohout architekti s.r.o. / Centrum kvality bydlení. V roce 2011 založil společně s partnerkou Barborou ateliér XTOPIX, nyní XTOPIX architekti s.r.o. Od roku 2015 je autorizovaný architekt ČKA.

Vedle zpracovávání a realizace projektů různého měřítka a zaměření získal řadu ocenění na poli architektonicko-urbanistických soutěží, především pak 1. místo na revitalizaci Husova náměstí v Lysé nad Labem (v projekci), 1. místo na přestavbu kina v Plané (v realizaci) a novostavbu mateřské školy ve Stříbře (v realizaci), 1. místo na rekonstrukci skautské mohyly Ivančena (dokončeno 2016), 2. místo na revitalizaci lokality Americká – Sirková v Plzni (1. místo neuděleno) a 2. místo v soutěži na novou budovu mateřské školy Fulnek.

 

 

Pohled porotce na OD

V průběhu procházení ateliéry a posuzování jednotlivých projektů si nešlo nevšimnout, že budovou FA zlehka proudí čerstvý vánek. Jako by se studenti během semestru odpoutávali od bohaté nadílky úkolů „zápočtových předmětů“, přičemž svůj čas a energii soustředili tomu nejdůležitějšímu – ateliéru a ateliérovému životu. Úroveň projektů, vysoká míra jejich propracovanosti a způsob prezentace se začíná mírně zvyšovat oproti výstupům, které jsem měl možnost sledovat během vlastního studia na pražské FA. Skladba nominovaných ateliérů společně s dalšími faktory může lehce nastiňovat okolnosti této vitalizace.
Vedle množství kvalitních projektů lze však v tisícovce odevzdaných návrhů vypozorovat větší množinu prací průměrných až podprůměrných. Již delší dobu je probíráno téma, do jaké míry mohou studenti, v čele se Spolkem posluchačů architektury, tuto situaci aktivně ovlivňovat tak, aby poměr kvalitních projektů dosahoval minimálně větší poloviny.

Může k posílení tohoto movementu napomoci mj. soutěžní přehlídka Olověný Dušan? Využívá vlastním statusem a formou prezentace vítězů naplno svého potenciálu?

Zdá se, že ocenění Olověný Dušan, vlastnění sošky, si získalo u studentů nálepku vysoké prestiže, což může omezovat širší podstatu této přehlídky. Jakou zprávu by však měly výsledky soutěže, v rámci stávajícího kontextu, vysílat směrem k publiku a samotnému vedení fakulty? Převahuje tendence výběru fakultní superstar anebo by měl výsledek reprezentovat selekci toho nejlepšího, co umí „největší“ česká fakulta architektury nabídnout?  

Během dvoudenní intenzivní architektonické diskuze se mj. zrodila myšlenka, která by stála za ověření. Co kdyby existoval pouze jeden Dušan? Jedna soška, jedna trofej, na jejíž podnoži by se napříč generacemi vrstvily jména oceněných autorů a ateliérů (včetně těch dosavadních). Měl by svou čestnou pozici, nejlépe v jedné z dvoran FA, stále na očích studentů, vedoucích ateliérů, vedení školy, absolventů a dalšímu publiku, nastavené zrcadlo…

 

 

EN:

 

As we walk around the school, I have to notice the fresh breeze floating around the building. The students keep forgetting about their classes and they focus on the important, their studio projects. The level, high quality of sophistication and ways of presentation has been slowly improving since I studied here on my own. Spectrum of nominated studios along other aspects can easily show this vitalization.

Next to several very good works you can find in the thousand submitted works majority of average and below-average projects. The ways of raising the quality of works have been discussed for a while.

One of the ways how to help  this problem could be competition Olověný Dušan. But does it fully use its potential?

It seems that the award, actually statuettes, represents high prestige among the students which can constrain  wide range of its fundamentals. What message should the results of the competition send to the audience? There is tendency of awarding the superstar but the result should represent selection of the best.

During the two days of intensive architectural discussion we came up with a thought that is worth verifying. What if there would be only one statuette where all the names off awarded authors and studios were engraved? The statuette would be exhibit preferably at one of schools atriums so everyone could see it.