Jiří Přibyl, porotce

JIŘÍ PŘIBYL
*1972
Jiří Přibyl strávil dětství v Africe, vystudoval Fakultu výtvarných umění v Brně –

průmyslový design a multimediální ateliér Václava Stratila. Je zakládajícím členem

designového Studia Koncern. S Martinem Imrichem se potkal už na studiích, dnes jsou oba soukolím Koncernu.
V roce 2012 získali prestižní ocenění Red Dot Design Awards za autosedačku Sirona pro společnost Cybex.

Mimo navržených dvou generací autosedaček spolupracují také s firmou Rückl Crystal

na nápojovém skle Engineering Collection, které bylo vystaveno na Design Bloku v roce 2006.

Také se věnují řadě křesel pro některé významné české nábytkářské firmy, které usilují

o obnovení prvorepublikové tradice, průmyslu osvětlovacích těles, reklamních předmětů,

textilních výrobků až po design skla.

 

 

 

Pohled porotce:

 

Předně všeho bych chtěl konstatovat, že koncept soutěže Olověný Dušan je skvělý a zjevně velmi pevný

od svého počátku.
Tím, že externí komise je každý rok jiná, hodnotí jak studenty, tak pedagogy, tak v důsledku školu metodou

„Padni komu padni“. Obzvláště dnes je třeba ukazovat jednoduché principy demokratičnosti a nezávislosti.

Doporučuji na příští rok pozvat i předsedu vlády, aby se něčemu přiučil.
Pro výše zmíněné tedy ve svém hodnocení budu úplně upřímný. Velmi nás v porotě překvapila rozkolísanost

jednotlivých ateliérů. Na jedné straně ateliér, kde jsme viděli zájem studentů a systematický tlak na ně,

na druhé straně ateliér s výstupem špatné střední školy.
Rozdílnost přístupu některých ateliérů, konkrétně ateliéru Mariána Karla, mi připadá skvělá.

Celý ateliér je veden naprosto konzistentně s výsledkem působící jako tým. Design je vždy týmová práce.

Ani taková individualita jako Manolo Blahnik nepracuje sám. Je obklopen jednotlivými profesemi ze všech stran.

Mariánovi Karlovi za to děkuji.
Na závěr toho zajímavého dne, kdy jsem se dostal mimo svůj běžný pracovní rytmus a uviděl jsem profesi designu

z jiného úhlu, jsem si položil otázky:
1 Proč na této škole, která se nazývá „Fakulta architektury“, není design propojen s architektonickými tématy?

Proč absolvent této školy nebude mít výhodu ve svém budoucím uplatnění právě ve znalosti spolupráce s architektem?

S problematikou architektury? Ani jedno téma, které jsme viděli, se tohoto netýkalo.
2 Mnohokrát se mi vkrádala do mysli otázka, jak jsou tito studenti vzděláni v historii a teorii současného designu?

Kolik z nich pravidelně jezdí do Milána, Frankfurtu, Londýna na nejdůležitější přehlídky?
3 Z čeho vzejde kvalita v oboru designu z této nastávající generace? Z široké základny, kdy budou studovat stovky

studentů a polovina z nich o obor nebude mít faktický zájem, nevystoupí ani během studia ze své komfortní zóny?

Nebo by mělo mít možnost studovat opravdu malé množství lidí, kteří opravdu vědí, proč design studují?

 

 

 

ENG:

 

View of Juror J.Přibyl

 

 

Firstly, I would like to say that the concept of the competition Olověný Dušan is great and consistente since the beginning.

In this review I would like to be very sinsere.

 

I was suprised by the differences between studioclasses. On one side there are classes where we saw interest of students and systematical

 

pressure. On the other side, there are classes with projects on a lever of a bad high school. I found amazing the different class approaches, in this case mainly the studio of Marián Karel whose class is lead consistenlty. Design is always a team work.

Not even Manolo Blahnik works alone. He is surronded by different proffesions.

 

 

In the end of this interesting day, I asked myself: Why is design at this architectural school not connected with architectural topics?

Why will a graduate of this school not have an advantage in a knowledge of cooperation with an architect? or with problematic

of architecture? No even one topic that we saw, did not cover cooperation. Moreover, I questioned myself many times:

Are students enough educatied in history and theory of contemporary design? How many of them regurarly visit the most important

exhibition in Milan, Frankurt and London?

 

What quality of design is this generation going to create? In the wide range of students where half of them are not even interested

in their major? Or there should be only few students that really knows why they study design?