Jan Činčera, porotce
* 1961 Praha
1976 – 1980 Střední průmyslová škola grafická
1983 – setkání s J. H. Kocmanem, počátek práce s papírem nejen jako s průmyslovým, ale i umělecky svébytným materiálem
1984 – 1989 zaměstnán v Pražských papírnách ve Středisku obalového inženýrství
1989 – 1994 odborný asistent v Ateliéru Miloše Šejna AVU
1991 – založení Studia Činčera, soustavná práce v oblasti obalového designu,
spolupráce s předními českými výtvarníky a designery
od 1995 – člen poroty a pozdější předseda mezinárodní soutěže Mladý obal
Vždy, když vstupuji do budovy Architektury ČVUT, pociťuji chuť studovat v těchto
inspirativních prostorech. Otevřenost, komunikativnost, průhlednost, čistota, to je to, co
mě fascinuje.
O to víc jsem byl nejen já, ale i kolegové porotci, rozpačitý nad prezentovanými
studentskými výsledky. Sama moderní současná atmosféra budovy možná nedá vyznít
jednotlivým pracím, které se často ztrácely a nebyly někdy příliš čitelné.
Krom „černého“ a pro promítanou prezentaci vhodného prostoru ateliéru prof. Karla
nebyly ateliéry příliš profilované.
I v hodnocení minulých ročníků jsem zaznamenal kritiku úrovně kvality prezentovaných
prací,
k tomu se musím připojit i v letošním hodnocení. Jsem zvyklý pracovat s materiálem a
„rukama“, proto mě, nás, ihned zaujaly dramaticky rozporuplné práce prvního ročníku –
smetáček a lopatka, na jedné straně zdařilý koncept včetně provedení, na straně druhé
fatální nezvládnutí. V dalších ateliérech a vyšších ročnících již takový rozpor, díky vedení
pedagogů, nebyl, i když i tam by se našly kvalitativně hodně rozdílné práce.
Stále fungující a omílané tvrzení, že méně je více a že vše je v detailu a zpracování, platí
i zde, právě proto jsou práce prvních ročníků tak čitelné a odhalují, že díky dobrému
zadání se dá hodně rozpoznat hned na začátku.
V ostatních ateliérech, samozřejmě s výjimkami, průměr a nemnoho prací mě spontánně
zaujaly.
Nesnažil jsem se příliš rozlišovat jednotlivé ateliéry i zadané úkoly, nechal jsem se
unášet nápady studentů a jejich kreativitou, přímočarou přesvědčivostí jednotlivých
prací.
Lepší je samozřejmě provedení jednotlivých prací přímo v materiálu a tak předměty z
porcelánu nebo skla jsou přesvědčivější a více vzbuzují emoce. Hodnotit mezi sebou
modely složitých elektronických zařízení, kamna, radiátory a například skleněné vánoční
ozdoby není snadné. Možná právě proto nás nejvíce zaujaly právě skleněné ozdoby.
EN:
Any time I enter the premises of FA CTU, I feel a surge of longing to be able to study
here. An open clean-cut space, a sense of communicativeness, permeability. It
fascinates me.
Even more so was not only I, but also the other jurors, tentative to see the presented
student works. Perhaps it was the strong presence of the building itself that did not let
the individual works show in their full strength. Many appeared a little lost and
sometimes even illegible. The studios felt, apart from the “all-black” and for digital
presentation suited space of prof. Karel, minimally individualised.
I further recall the negative critique posed in the resumes of previous years, to which I
have to adhere. I am used to a hands-on approach with all materials, which is why I (or
we) felt captivated by the dramatically controversial and even contradictory works of the
first-year studios – a dustpan kit. On one hand, there were successful concepts as well
as final products, on the other, there were signs of complete and fatal failure. The
studios of older students did not, thanks to the guidance of their tutors, show such
controversy, though the span in quality was still notable. The still-valid and ever-
repeated saying that less is more and that all success lies in detail and execution, applies
here as much as anywhere else. That is why the first-year works seemed so legible and
why, thanks to a good brief, a lot could be noticed even at first sight. In the other
studios, of course with exceptions, I only seemed to find average quality and not very
many works seemed to spontaneously catch my attention.