Lukáš Brom, porotce

*1979

Architekturu vystudoval na Technické univerzitě v Liberci (2006), během školy zažil přístup architekta Davida Kopeckého, architektů A69 nebo grafického designéra Aleše Najbrta v rámci roční stáže. Na škole se také spolupodílel na založení nezávislého hodnocení projektů – ceně Ještěd f kleci (JFK). Po škole zamířil do studia 4a architekti (2006-2008), A69 architekti (2008-2010). V roce 2010 pak zakládá spolu se Štěpánem Tláskalem a Davidem Kazickým vlastní studio The Builders / www.builders.cz. Mezi intergalakticky slavné realizace patří podsvícená laminátová stěna/bar a šatna do klubu Roxy. Jinak se však studio soustředí především na týrání klientů nevyzkoušenými a nesystémovými detaily a sebe navzájem pak pozdě odevzdanými soutěžními návrhy.

Pohled na Olověného Dušana

Jsem rád, že také mohu říct legendární hlášku: „Dal jsem to celý!“. Dva dny od rána do večera a třetí den koukání do zdi – toť krutý život porotce OD. Co jsme tedy viděli? Já hlavně samotnou školu, byl jsem tu již dříve i na otevření, ale stále úplně nechápu smysl systému uzavřených buněk/ateliérů. Ano, je do nich okno, takže se již nemusí vyřezávat, ale je to jen okno. Dovolíte malou odbočku? Olověný Dušan vznikl jako kritický nezávislý pohled na odevzdané práce. Vytvořili si ho sami studenti, protože chtěli zpětnou vazbu na svoje úsilí. Ke stejnému jsme došli i my v Liberci a založili Ještěd f kleci. Chtěli jsme spolu soutěžit, ale i posílat blesky na špatné ateliéry, aby se probrali. Ale mám-li být upřímný, tak nejlepší (nejkrutější) zpětnou vazbu jsem vždy dostal od spolužáků. To funguje dokonale a pokud tomu samotná organizace školy napomáhá nebo alespoň neklade překážky, tím je to snazší. Tedy okno do chodby nestačí. Jak by jinak bylo možné, aby vedle skvělých ateliérů Davida Krause, Ondřeje Císlera, Borise Redčenkova a několika dalších byli hned v dalších dveřích ateliéry, kde vznikají jakési pyramidy na Slovanskou epopej, apod.? Je to škoda, protože všichni máme na víc. A také bychom pak více pochopili třeba práce z ateliéru Florián, ať už je to cokoliv. Vím, že zjednodušuji a přeháním, protože uzavřené ateliéry jistě umožňují i soustředit se na práci – no mělo by jít obojí. Pak by celá škola byla plná dokonalých projektů, my bychom přišli a v depresi rovnou naskákali z horních pater do dvorany. A nezažívali bychom nadšení, nudu, překvapivá odhalení, únavu, kafe, úžasná zadaní, ruční koláž, kde je každá dlaždička vystřižena z papíru a nalepena a celá je krásná – nelžu! Za to vše děkuji velice. Respekt SPA. Byl to zážitek a příval energie.

EN:

I am very glad to announce that I did it. Two long days plus a third day of staring at the wall. That is the cruel reality of jurors of OD. And what did we see? Me personally, the entire school, I visited it before during the opening but I still can not understand the system of closed studio classes. Yes, you can see inside of the classes but there is just a window. Can I have a small turnout? Olověný Dušan started as a critical independent view at finished project. It was created by students, because they wanted feedback. We came to the same resolution in Liberec and found Ještěd F kleci. We wanted to compete and send shame to bad studios so they would wake up. But if I can be honest with you, I always got the best (most cruel) feedback from my classmates. That always works perfectly and if the school doesn’t help the easier it gets. So only window to a corridor isn’t obviously enough. How else would it be possible that right next to amazing studios of Kraus, Cisler or Radcenkov are creations of pyramids for Slav epic, etc..? It’s a shame, because we can all do better than that. And afterwards we might possibly better understand the work of Florian studio, whatever it is. I know I simplify and exaggerate because enclosed classes allow students to focus on work – but both things should be possible. Then the whole school would be full of perfect projects, we would come and in depression jump out from top floors. We wouldn’t experience excitement, boredom, surprising discoveries, tiredness, coffee, great meetings, hand-made collages where every tile is cut out off paper and it’s beautiful – I don’t lie! For all of this thank you very much. Respect SPA. It was an experience and a storm of energy.