Josef Smutný, porotce

JOSEF SMUTNÝ
*1971
V roce 1997 vystudoval FA ČVUT u Martina Roubíka a prof. Aleny Šrámkové.

Dále studoval na AVU v letech 1994 až 1996 u prof. Emila Přikryla. Na FA ČVUT založil Spolek posluchačů Architektury

a soutěž Olověný Dušan. Od roku 1991 do roku 1997 pracoval v ateliérech Tomáše Turka, Vlada Miluniče (Tančící dům),

Lva Lauermanna a Michala Šrámka. V roce 1997 společně založil ateliér s Reginou Loukotovou.

V roce 2000 se stal členem ČKA, kde byl mezi lety 2011 a 2014 místopředsedou představenstva

a dodnes je aktivním členem pracovní skupiny pro zahraničí, ve které zastupuje ČKA v ACE

(The Architects’ Council of Europe) v otázkách Environment Sustainable Architecture,

Urban Issues a agendy Politiky architektury. V roce 2010 absolvoval studijní cestu do Mexika

a také vyučoval architekturu na Polytechnické univerzitě v Tbilisi s prof. Janem Bočanem.

Od roku 2003 vede ateliér Ilex design. Je předsedou spolku Člověk a prostor, který uspořádal

3 mezinárodní konference o územním plánování evropských měst. Na začátku tohoto roku se stal

předsedou nově vzniklé Rady architektů v Liberci, kde předtím působil jako poradce primátora

v oblasti územního plánování a architektury.

 

 

 

POHLED POROTCE:

 

 

Olověný Dušan po 25 letech drží původní myšlenku, a to je fantastické.

Hledat a podporovat kvalitní návrhy a pracovité jednotlivce i celé ateliéry.

Porotou nezatíženou lokálními problémy. Předchozí poroty si často stěžovaly na neměnnost

stavu a nereagování vedení na dokola opakované pravdy o kvalitě výsledků. Chtěli udělovat kyselé maliny.

Ale to je zbytečné. Navíc viditelné chyby jsou zcela jednoznačně na straně vedoucích pedagogů a ne studentů.

A pokud by snad jakýkoli ateliér vykazoval dlouhodobě nekvalitní a nesrovnatelné výsledky,

je na vedení fakulty s tím pracovat.
Soutěž má být přínosem především pro studenty. Páni profesoři ať sami kriticky hodnotí své výkony,

protože jejich zkušenost a praxe neumožňuje, aby jednotlivé přístupy a kvality nedokázali sami vyhodnotit.

Otázkou zůstává, zda se soutěži Olověný Dušan daří donutit právě učitele zabývat se pozitivní konkurencí

a hledat cestu. Olověného Dušana jsem zakládal. Po 25 letech by mne ale především zajímalo,

jak si stojí výsledky školy v evropské konkurenci.

 

Tímto směrem vidím další možnost rozvoje původní myšlenky

soutěže. Dlouhodobě kritizuji udílení či spíše, jak bývá v poslední době zvykem, neudílení ceny za design.

V tomto směru rozvoj nevidím. Hodnota ceny Olověného Dušana má kromě váhy olova i váhu profesní.

Byla založena jako cena za architekturu, případně urbanismus. Výkony čtyř designových ateliérů

nejsou srovnatelné se vzájemnou konkurencí a výkony architektonických ateliérů a degradují váhu

samotného ocenění. Ústav designu, respektive jeho studenti, by si měli vytvořit vlastní soutěž.
Vnímal jsem, že porota při posuzování přemýšlela o reflexích současných problémů, volbě tématu,

praktické výuce profese a úloze experimentu.

 

Co však považuji z hodnocení poroty za varovné signály směrem

k vedení školy a pedagogům je neuvěřitelné většinové množství nedopracovaných, a prokazatelně

nekvalitních a nefunkčních dispozic bytových domů, které jakoby podlézaly současným nekvalitním

developerským trendům. Školní výuka nemá zapotřebí kopírovat nešvary praxe a vedení školy by se mělo

na výuku dispozic kvalitního bydlení zaměřit.
Nutnost, aby především sami pedagogové dbali a lépe a opatrněji zacházeli s vážnými tématy a vážnými místy

a učili studenty mít a udržet respekt k místu, v kterém navrhují. Častý úkaz, kdy kvalitní vizualizace a drahé modely

zakrývají chyby či dokonce prázdnotu návrhů.
Poznání, že kvalita školy v ateliérové tvorbě neustále roste, bylo uvolňující a nabíjející.

Absolutně převažující kvalitní produkce těšila celou porotu. Porota přišla s pozitivním přístupem a reálným

pohledem k možnostem jednodenního hodnocení. Porota byla genderově vyvážená, a spíše trochu levičácká

a avantgardní. Ale určitě velice bystrá. Snad proto je v nominacích zřetelný příklon k nominaci skromnosti

experimentu a nestavění, na úkor velkého stavění a velkých gest. Ostatně je pak možné, že se žádná velká gesta

neobjevila a pokud ano, tak nebyla dostatečně důsledně přesvědčivá a propracovaná a porota to i v omezeném

čase prohlédla. Přes totální rozdílnost jednotlivých osobností vnímala a hodnotila prezentace

až na drobné úlety prakticky stejně. To mne přesvědčilo, že tento způsob externího hodnocení funguje.

 

 

 

VIEW OF JUROR:

 

 

Olověný Dušan still holds to its original thoughts. To search and support quality projects and hard-working students

and studio classes by unbiased jurors. Previous jurors often complained about unchanged status and no reaction from school leaders

for the repeated truth about results. Seen mistakes are unambiguously made by leading teachers not students and if any studio class has

poor quality and incomparable results in a long-term, it is the school that has to solve this.

 

 

The competition is supposed to be a benefit mainly to students. The professors have to critically evaluate their own work.

The question is if the competition helps to force the professors to deal with positive competition and look for new methods.

 

I founded Olověný Dušasn 25 years ago. Since then I have been particularly interested in school results compared to European

competition. I must say I see another direction of development in this way. Furthermore, design category in this competition is in my

opinion incorrect. Olověný Dušan was founded as a competition of architecture and urbanism. Work of four design studio classes are

incomparable and degrade the value of awards. Design students should create their own competition.

 

 

The warning is the enormous amount of work that was not finished and had a poor quality of apartment dispositions that go along the

developing trends. School system is not supposed to copy problems of the real world and should focus on the quality of living. Moreover,

the teachers should more carefully deal with serious themes and serious places and teach the students to respect those locations.

The frequent phenomenon of projects is shown by expertized visualizations and expensive models covering mistakes and emptiness

of design.

 

 

Recognition of studio classes development was relaxing and charging. The jurors came with a positive attitude and realistic approach to

one-day ranking. The tendency of humbleness and experiment was more appreciated then great gestures. All projects were reviewed

similarly which convinced me that external valuation works.