Marek Schneider

CZ:

MAREK SCHNEIDER 

Muzeum vody – ateliér Rothbauer

Tento projekt byl řešen v rámci návrhu nové zástavby v pražské čtvrti Holešovice.

Cílem bylo navrhnout na vybrané místo budovu muzea, jež bude pro obyvatele novým cílem návštěvy

a rozšíří jejich povědomí ve vztahu k řece.
Samotný návrh je budova muzea, jejíž náplň přímo vychází z umístění. Jedná se o muzeum vody,

které je řešeno jako interaktivní muzeum, a kromě stálé expozice, jež je tvořena především vodou samotnou,

je zde prostor pro dočasné výstavy, případně koncerty a různé přednášky. Budova je od ostatní navrhované zástavby

oddělena parkem a vytváří cílový bod celého území. Z toho také vychází hmotové řešení budovy, které půdorysně

kopíruje stávající tvar přístavní kosy, akcentuje její zakončení a tvarem graduje do ostrého nároží.

Protiváhou je fasáda směrující do parku, ve které se nachází hlavní vstup. Navržené muzeum je čtyřpodlažní.

Vnitřní prostory jsou řešeny tak, aby dotvářely dojem propojení domu s vodou. Nachází se zde několik vodních prvků,

které dohromady tvoří koloběh vody, který návštěvník postupně následuje během celé návštěvy muzea.

Hlavní vstup do budovy je v 1. NP a ústí do atria, ve kterém se nachází recepce a hygienické zázemí.

Dále část prvního podlaží využívají zaměstnanci, kteří zde mají tři kanceláře včetně vlastního zázemí.

Přes recepci pak návštěvních vchází do výstavních prostorů, které začínají jednou z dominant celého muzea,

a tou je vodopád, který prochází přes dvě parta a zároveň slouží jako světlovod. Směr prohlídky poté pokračuje do

suterénu, který je v části otevřen přes dvě podlaží a kde se nachází dvě velká okna v úrovni hladiny řeky.

Zpět kolem již zmiňovaného vodopádu se pak pokračuje až do hlavního atria. Zde celému prostoru dominuje okno

přes všechny podlaží v samotném nároží budovy. Díky němu dochází k vizuálnímu propojení s řekou.

Je zde také navržena kavárna s posezením pro odpočinek. Z atria návštěvníci pokračují výtahem do 3. NP,

které se nachází pod prosklenou střechou a je tak oproti první části muzea naopak velmi vzdušné a prosvětlené.

Následně se schází do 2. NP, kde jsou výstavní prostory osvětlené například skrz vodní plochu umístěnou v nejvyšším

podlaží. Je zde také přednášková místnost jednoduše dostupná od recepce. Celá budova muzea je propojena výtahem

a nabízí tak plně bezbariérový přístup.
Co se týče použitých materiálů, nosná konstrukce je železobetonová. Fasáda je řešena pomocí Cortenu,

který prochází až do vody a vytváří tak dojem, že objekt vyrůstá z vodní hladiny. V místech oken je Corten perforovaný,

což nekazí dojem plných fasád a nechává tak vyniknout oknu v samotném nároží celé budovy. Interiéru dominuje

pohledový beton.

Hodnocení poroty:

Něco vyrostlo z vody a osobně mne přitahuje odvaha zvoleného nekompromisního tvaru.

Okamžitě si začnu představovat, jak tuhle futuristickou loď z betonu budu vnímat z vody. Nemusím číst

ani zprávu a možná že tohle muzeum vody nebude mít geniální expozici vody samotné. Ale po nekonečném

proudu developerských bytových projektů v celé škole je návrh muzea, navíc ve vodě, balzámem na duši.

Celý Rothbauerův atelier, tvrdě provokující a razantně bez bázně zastavující výběžek holešovického přístavu,

je pro mne pozitivním příkladem jak přistupovat k výuce a velkoměstu. Stavět, nebát se a být kreativní.

Projekt Muzea vody zakončil provokaci ponořením cizorodého objektu do klidné hladiny špinavé pražské řeky.

Smysluplným objektem na konci cesty. Možná ani nechápu proč je tam zrovna muzeum vody, v té špíně a nehybnosti.

Může tam z vody trčet jakákoli náplň. Ten objekt by ji unesl.
Porota se ale nenechala ošálit odvážným kouskem urbánního zásahu na konci holešovické kosy. Návrh si po právu

vysloužil kritiku jak volby zbytečného módního Cortenu na fasádě, tak nejasností a nedoložením koloběhu vody

a vnitřních prostorových vztahů a pohybů návštěvníků. Koncept vody je slabý a slovní odkaz na

interaktivní expozici nedostatečný. Velkorysost návrhu se v interiéru ztrácí. V nepřehlednosti vnitřních prostor,

nucených pohybech a nedokončených záměrech. Vodopád – dominantní prvek vstupu – ve stísněném, nejasném

prostoru je neadekvátní celkovému měřítku stavby a dominantní nárožní okno hlavního prostoru přinášející spíše

kontakt s nebem je bohužel narušeno předimenzovanými bezúčelnými galeriemi.
Ale zůstal jsem fascinován pohledy od řeky a toužím na malé plachetnici vplout potichu vedle tohoto verneovského díla

do města. Ztotožnil jsem se s tvarem a ideou, a podařilo se mi přesvědčit ostatní porotce, že fantazie má být součástí

výuky architektury.

ENG:

Water muzeum

This project is part of a new design of buildings in Prague district Holešovice.

Its aim was to design a museum building on a specified place, which could attempt inhabitants to visit

more this area and to increase their interest of a river.

The project itself is a museum building, its content is strongly related to the localization.

It’s a museum of water, an interactive museum, which provides a stable exposition composed by the real water,

but there is also space for temporary exhibitions eventually concerts or public lectures. The building is separated

from the other building by a park and naturally creates a finishing point of the entire area. The whole shape

of the building is affected by this fact, the buildings floor plan imitates actual shape of the harbor dock,

accents its ending and it graduates into a sharp groin. As a counterbalance there is the frontage on the side of park,

where is the main entrance. Designed museum has four floors. Inner spaces are designed to complete

the impression of connection between house and water.

There are several water elements, which together create a water cycle, and visitors follow this cycle during

the whole visit of this museum. The main entrance is in a first floor and leads into atrium with a reception and sanitary

facilities. The first floor is also used by employees, there are three offices with private sanitary facilities.

After the reception a visitor enters the exhibition spaces with a dominant of the entire museum a waterfall.

This waterfall leads between two floors and works also as a daylighting device. The tour than leads into a ground floor,

locally opened across two floors, with two big windows at river level. Back around the waterfall a visitor continues

back into main atrium. There is also another connection with the river thanks to a window across all the floors

in the groin of this building. In main atrium there is a cafe with seating to have a rest. From atrium the visitor continue

s by a lift to airy third floor full of daylight. The last but not least second floor with interesting exhibitions spaces,

which are for example partly lighted through a water area in the third floor. And there is also a lecture hall easily

accessible from a reception. The entire building is connected by a lift so it’s fully wheelchair accessible.

According to the used materials supporting structure is by reinforced concrete. Facade is from Corten

which starts from the water and creates an impress that the object comes of the river.

In areas of windows the Corten is perforated to not spoil the idea of full facades and let to excel the window

in groin of this building. Inside of this building there is mainly concrete.