Cuong Do Van

The Bubble Ship

ateliér: Miloš Florián, Lukáš Kurilla

CZ:

Jaderná energie je od poloviny 20. století jedním z nejdůležitějších zdrojů elektřiny pro lidstvo. Avšak jaderná energie jako zdroj je velmi kontroverzní, především kvůli riziku havárie a radiace. Od roku 1952 až do roku 2011 se na světě odehrálo 29 nehod a incidentů. Mezi nejznámějšími a taky nejnebezpečnějšími patří Černobyl (Ukrajina) a Fukušima (Japonsko). Existuje spousta opatření, která dokážou značně eliminovat případné havárie jaderné elektrárny. Nicméně ne vždy se tomu dá zabránit a ne vždy je to zaviněno lidmi. V případě Fukušimy šlo o ničivou tsunami, která vyvolala silné zemětřesení v oblasti Tohoku. Proto by mělo lidstvo být připraveno i na případy, kdy dochází ke škodám a ztrátám na životech. Idealistický koncept „Bubble ship“ je vznášející se vzducholoď, která plní záchranné mise s cílem evakuace a záchrany lidských životů, když dojde k jaderné havárii. Projekt se skládá ze dvou oddělených entit – vzducholodi a přistávací plošiny. Plošiny se dělí na 2 typy, a to na ty, které jsou strategicky rozmístěny v blízkosti jaderných elektráren a měst v jejich okolí, a na ty, které jsou rozmístěny jako flotily v bezpečných oblastech s funkcí záchranných stanic.

hodnocení poroty:

Návrh od Cuong Do Van se obtížně hodnotí na základě zaběhlých kritérií, což ostatně u tvorby ateliéru Florián pravidelně nelze. Zaujetí prostorovými možnostmi virtuálních světů je zřejmé. Architektura rozšiřuje své hranice směrem k vědecko-fantastické literatuře nebo kinematografii. Bubble Ship je součástí širšího příběhu o záchraně obyvatel zasažených havárií. Možná až zbytečně konkretizující rámec pro výrazově silnou utopistickou, až apokalyptickou vizi vznášejících se měst. Perfektně zvládnutá prezentace pomocí atmosféricky silných obrazů. Nekompromisní transparentní balonové struktury levitují nad doutnajícím městem. Vše se zdá drží předem určených pravidel a působí konzistentně. Parametrická, počítačem generovaná architektura zapadá do celkového konceptu, nehledá své uplatnění, jak se často stává, tam kde vyznívá nepatřičně. Jsem si jist, že i takové „nadechnutí“ má na škole architektury své nezastupitelné místo.

ENG:

Since the middle of the 20th century, nuclear power has been one of the most important sources of electricity for humanity. However, nuclear power as an energy source is highly controversial, mainly because of the risk of accident and radiation. From 1952 to 2011, twenty-nine accidents and incidents occurred around the world. The most notorious and dangerous were Chernobyl (Ukraine) and Fukushima Daiichi (Japan). Today, many safety measures can greatly eliminate the potential of disasters occurring at nuclear power stations. However, it is not always preventable or caused by humans. In the case of Fukushima, it was a destructive tsunami caused by a strong earthquake in the Tohoku area. For this reason, humanity should be prepared for disasters to prevent damage and loss of life. The idealistic concept “Bubble Ship” is a hovering airship that performs rescue missions to evacuate people and save human life in the event of a nuclear disaster. This project consists of two separate components—an airship and a landing platform. The platforms can be categorised into two types, the first being strategically placed at locations near nuclear power stations and surrounding cities, and the second being distributed as fleets in safe zones to function as emergency stations.

jury:

Cuong Do Van’s design is hard to judge using standard criteria that is regularly available in the case of Florián’s design studio outputs. The interest in the spatial potential of virtual worlds is obvious. The architecture extends its limits towards science-fiction literature or cinematography. The Bubble ship is a part of a wider story about the rescue of people struck by catastrophe. Maybe redundantly too much detailed framework on the utopian or apocalyptic vision of hovering cities is strong in its expression. Perfectly done presentation with strong atmospheric visuals. Transparent balloon structures without compromises floating above a smouldering city. Everything seems to keep a priori rules and appears coherent. Parametric, computer generated architecture fits in the overall concept and does not seek its place where it looks as unseemly as it is common. I’m sure that even such a deep breath in has an irreplaceable room at the school of architecture.