Monika Cihlářová, porotce

*1987

CZ:
V roce 2012 ukončila studium na Fakultě architektury ČVUT v Praze v ateliéru Romana Kouckého. Po škole absolvovala zahraniční stáž v Římě v ateliéru Altro_Studio. Pracovní zkušenosti získávala v ateliéru M1 architekti a Jiran a partner architekti. Od roku 2013 je součástí týmu kanceláře Metropolitního plánu na IPR Praha, již tři roky (na mateřské dovolené) však dění kolem územního plánu pouze pasivně sleduje. Po studiu začala paralelně spolupracovat se sestrou a nyní pod značkou Schwestern vznikají projekty drobnější architektury a interiérů a vlastní kolekce nábytku.

 

pohled porotce:

Pozvání do poroty Olověného Dušana mě velmi potěšilo a ráda bych tímto za svou účast organizátorům poděkovala. Je to šest let co jsem sama školu opustila. Poslední rok jsem prožila už v nové budově, přesto po mě příliš tvůrčím prostorem nebyla. Většina studentů do školy přišla pouze na uzavřené konzultace s vedoucím, ale pracovat jsme tam moc neuměli a vzájemné studentské dialogy nad projekty neprobíhaly téměř vůbec. Jen málo ateliéru dělalo pravidelné prezentace pro celý ateliér (v tom byl specifický a pro mě velmi přínosný Roman Koucký, který vyžadoval veřejné prezentace každý týden). Nedokážu posoudit, zda je dnes škola více otevřená a prostory lépe využívané. Věřím, že ano. V čase, kdy jsme s porotou ateliéry procházeli, bylo všude prázdno, ale bylo odevzdáno.

Vzpomínám si, že bylo těžké najít ateliér, kde bylo možné pracovat ve skupině, převažovaly spíše projekty jednotlivců, v porovnání se zahraničními školami to byla situace spíše opačná. S odstupem času, v důsledku vlastní praxe a nutnosti (mezi)oborové spolupráce mi velmi lichotí ateliéry, kde je určitá forma kooperace požadovaná. Proto mě potěšil například ateliér Miroslava Cikána, kde urbanismus území řešila dvojice studentů, s kterými ostatní své vlastní jednotlivé projekty konzultovali. Obecně jsem však měla dojem, že individualita stále vítězí.

Hodnotili jsme více jak 40 ateliérů, většinu jsem znala a tak trochu tušila, co očekávat. Měli jsme dva dny. Zvládli jsme to za den. Pokud vynásobíme 40 ateliérů přibližně 10 studenty, máme 400 projektů. Abychom projekt prostudovali, potřebujeme alespoň hodinu, to máme 400 hodin, to je 16 dnů bez odpočinku. Proto nakonec zvítězil první dojem, ten dům prodává. Ze 40 ateliérů nás více jak polovina nepřesvědčila vůbec, zatímco přibližně 10 ateliérů se ukázalo v nadprůměrné kvalitě téměř většiny projektů. Byly to ateliéry s jasně definovaným zadáním (převážně jednotné pro celý ateliér, bez ohledu na věk studentů). Ateliéry s jednotnou formou prezentace a velmi dobrým grafickým zpracováním, tudíž velmi snadnou orientací a čitelností pro „návštěvníka“. Ateliéry s důrazem na živé modely, mimochodem ve velmi precizní zpracování (to vnímám jako velký posun od dob mého studia, kdy probíhalo okouzlení vizualizacemi a na reálné modely se jaksi nedostávalo času).

Zpětně jsem si uvědomila, že téměř chyběly urbanistické ateliéry, snad v letním semestru je tomu jinak? V zadání převažovaly samostatné domy. Objevovaly se zajímavá témata, logicky převažovala Praha – například prostor pod Nuselským mostem, dnešní velké téma Karlín, Trója. Velmi příjemné bylo i akademické zadání domu pro umělce. Pro mě to byl velmi inspirativní zážitek a příjemně strávený čas v dobré společnosti. Škole přeji více lepších ateliérů/vedoucích a méně těch horších.  Děkuji SPA.

 

 

 

ENG:

Monika graduated in 2012 at the Faculty of architecture at CTU in Prague. She did her master thesis project in the design studio of Roman Koucký. After the graduation she passed international internship in Rome in the Altro_Studio. She gained professional experience in M1 architekti studio and Jiran a partner architekti. Since 2013 is a team member of the Office of Metropolitan Plan at Prague Institute of Planning and Development, but already 3 years (at maternity leave) observes issues about the zoning plan from a distance. After her studies she simultaneously started cooperation with her sister and nowadays under the brand Schwestern emerge projects of small-scale architecture and interiors and own furniture collection.

 

view of the juror:

The invitation to the Olověný Dušan competition jury pleased me and I would like to thank organizers for that. It is six years since I have left the school. I have spent the last year already in the new building, but it hasn’t become a place for creative work for me so much. Most of the students came to the school only for closed tutorings with their supervisors, but they were not used to work there and mutual students‘ dialogues over their projects were almost absent. Only a minority of design studios kept regular presentations for the whole design studio (in that respect Roman Koucký was very specific and benetial, because he required open presentations every week). I cannot judge whether is school nowadays more open and the space better utilized. I believe it is. At the time, when we were browsing design studios with the jury, were all gone, but projects were submitted and displayed.

I remember it was tough to find a design studio, where would be possible to work in a group, majority of projects were individual, compared to foreign schools it was almost an opposite. With hindsight and according to my own experience and the necessity of (inter)disciplinary cooperation I welcome design studios that require some level of collaboration. For that reason I liked for instance design studio of Miroslav Cikán, where the urbanism was task for 2 students who consulted individual projects of remaining students. But in general I had an impression the individuality still rules.

We rated more than 40 design studios, most of them I knew and to some extent I surmised what to expect. We had two days. We did it in one day. If we multiply 40 design studios by approximately 10 students we have 400 projects. To study each project we need at least one hour, we have 400 hours, that is 16 restless days. For that reason the first sight has won at the end which sells the house. Out of 40 design studios more than half did not persuade us at all, contrasting with some 10 studios with above average quality of almost all projects. These were design studios with clearly defined task (mostly same for all students not taking into account students‘ age). Design studios with unified form of presentation and very good graphic processing and therefore with very easy orientation and clarity for „visitor“. Design studios with emphasis on scaled models, by the way very precisely elaborated (something I perceive as a major shift since my studies when there was an amusement by visualizations and time for physical models lacked).

Then I realized that urbanism design studios were almost missing, maybe it is different during the spring term? Among tasks prevailed individual buildings. Interesting themes appeared, naturally dominated Prague – for instance space under the Nusle bridge, contemporary big theme Karlín, Troja. Very pleasant was also academic task of house for an artist. For me it was an inspiring experience and well spent time in a good companion. I wish school more better design studios/supervisors and less of the worse. I thank Architecture students‘ association.