Richard Sidej, předseda poroty
CZ:
*6.6. 1972
1990 -1997 studium na FA ČVUT. Diplomuje v ateliéru arch. Ladislava Lábuse. Od 1994 spolu s 16 bývalými studenty prof. Miroslava Šika členem spolku Nová česká práce. 1995 při studiu spoluzakládá s kamarády z NČP Martinem Tycarem, Jurajem Matulou a Davidem Krausem architektonický atelier Znamení čtyř. Od 1999 partner ve společnosti znamení čtyř – architekti s.r.o. Roku 1998 zakládající člen, od 2012 předseda správní rady, Nadace Židovské obce v Praze připívající m.j. k obnově židovských památek v ČR. Členem ČKA od 2001.
V ateliéru ZČ vede „řádnou denní projekci“ zaměřenou na realizace, v minulosti řadu let úmyslně veřejně nesoutěží. Část úloh logicky míří k potřebným rekonstrukcím a dostavbám /1998 budovy Židovského muzea v Praze , 2000 rekonstrukce HOTEL 987, 2003 vila Sanssouci Stará Boleslav/. Rádi stavění v před definovaném kontextu. Řada projektů oceněna a publikována místně i v zahraničí /2004 rekonstrukce a dostavba Smíchovské synagogy , 2012 rekonstrukce Dům v Lokti T.G.M 87, 2014 bytový dům Nad Malovankou…/. Občasně pravidelná účast odborném tisku, ročenkách české architektury a zahraničních přehledech / (2008)the phaidon atlas of 21st century world architecture, ECOLA 2012, European conference of leading architects,../
Odvedena práce na více než 350 projektech v oblasti architektury, menších urbanismů, interiérů, scénografie a vlastní nábytkové tvorby /www.znamenictyr.cz/.
Od roku 2016 intenzivně spolupracuje na vítězném návrhu Kampus Albertov pro Univerzitu Karlovu. Aktuálně zažívá jubilejních 20 let denního tvůrčího a lidského souputnictví s architekty Jurajem Matulou a Martinem Tycarem, za což se posléze odmění společným rybolovem.
pohled porotce:
Architekturu a stavitelství mám rád. Ale upřímně řečeno, společnost architektů „mimo práci“ nevyhledávám. Času málo, nestat se jednozávitníkem je letitá obava.
Tak jsem se z počátku sám sobě zdráhal členství v porotě přijmout. Nevědel jsem, zda mohu být nějak přínosný. Neuměl jsem si přesněji představit, jak budu dohromady fungovat s kolegy, které ani vlastně neznám. Přičemž konsenzus nad pracemi nejlepších studentů se jistě jaksi očekává. A nalezení takové shody nad individuálním projevem muže být ošidné. S diplomními projekty jsem od r. 2012 v pravidelném kontaktu. Tak jsem členství v porotě OD přijal i jako možnost po delší době vidět řádnou atelierovou produkci na FA a to napříč všemi ročníky. Vidět „co tu kdo dělá “ a věřit, že věci porotování dopadnou prospěšnou shodou.
Od počátku práce byly mé obavy pryč. Kolegové porotci byli velmi velmi dobří, mnohem lepší než jsem neurčitě očekával. Každý byl za sebe, ale šlo to dohromady. Dokázali jsme se doufám dobře doplnit i domluvit. Nakonec ten společný čas by i pro mne radost.
Úroveň v jednotlivých atelierech byla očekávaně rozdílná. U mne celkovou atelierovou úrovní bodovali dlouholetí tahouni. Odevzdávky atelierů CÍSLER , KUZEMENSKÝ pro mne cca zůstávají osobním etalonem rozsahu a způsobu presentace. Míněno v odvedeném pemzu práce, výstupní formě, srozumitelné přehlednosti navržených projektů.Kdy jasná a jdnotná celková struktura výkresů s modely napomáhá rychle srozumitelnému kontextu zadání i následné vzájemné obsahové porovnatelnosti projektů mezi sebou. Nehodnotím skutečnost, jak se který semestr sejde obsazení, či se studentům idnividuálně více či méně zadaří. Stejně tak porotu zaujala kultivovaná úroven presentace projektů „rekonstrukčního “ atelieru GIRSA 2, vč. obsahu detailů i vlastní kvality konstručních řešení.
Na utopická, kvazi intelektuální či mega rozměrná zadání jsem v životě nebyl. Podezření , že povětšinou zakrývají i velké rozpaky zadavatele, mne nikdy vlastně úplně neopustilo. Na to nakolik vůbec patří na FA ČVUT , co studentům – budoucím inženýrům takový semestr efektvně dá, at si posoudí účastníci oboustranně. Čili tato díla jsem neuměl, nezažil, ani pro mne v odevzdávkách nic zaznamenání hodného nepřinesla.
Vidět vzájemně vyrovnanou, odpracovanou odevzdávku v rámci celkového rozsahu ateliéru je vždy potěšující. Většině atelierů i odevzdaných prací jsem to rád uvěřil. Dobré je, že existuje stále i jakási atelierová rozpoznatelnost ateliérů vzájemně.
Naopak ze strany studentů zaznamenávám jistou plíživou formální unifikaci. Přičemž zručnost v 3D softwarových formách se stává studentům zjevně běžnou, vlastní. Dosti často, je ale zpracování perspektiv na úkor výběru a obsahu zobrazovaného. Co se nehodí, se neukáže. Proto stále mám tak rád modely. Často má dokonce finální forma presentace vědomě prim, a výsledně zastiňuje i to, o čem má návrh být. Tak věčná macha, klišé, nádivka a zeleň- v perspektivách víc než kde jinde zůstává. A nějak se to vše často opakuje. To mě vlastně při mládí studentů překvapilo.
Žel musím zmínit, že jsme také navštívili minimálně 2- 3 ateliéry, kde celkově sub standardní úroven ostře konstrastuje s většinou ostatní semestrální produkce. Zde je mi líto času studentů, vytopené učebny i mzdy vedoucímu atelieru, ani jedno si nezaslouží. Osekat absolutní minima na pomyslném grafu kvality tak jen doporučuji.
OD je studentská cena, sám ji pamatuji. Pevně se zažila a má svůj smysl odpovědí mimo systém. Přeji tak srdečně OD další bohatá léta! Roky, kdy si porotci budou muset znovu lámat hlavy nad přehršlí skvělých návrhů studentů co opravdu chtějí být architekty.
ENG:
1990-1997 studied at Faculty of architecture at CTU in Prague. Graduation project done in design studio of Ladislav Lábus. Since 1994, together with 16 former students of prof. Miroslav Šik, member of Nová česká práce (New Czech Work) association. In 1995 during studies co-founds architecture design studio Znamení čtyř with his friends from the association Martin Tycar, Juraj Matula and David Kraus. Since 1999 partner in company Znamení čtyř – architekti co. In 1998 co-founding member and since 2012 chairman of the managing board of the Jewish community in Prague Foundation contributing among others on restoration of Jewish monuments in the Czech Republic. Member of the Czech Chamber of Architects since 2001.
In the Znamení čtyř studio he leads „proper everyday drawing“ focused on realization. In the past he did not purposely participated in competitions. Part of tasks naturally aims at necessary refurbishments and extensions /1998 premises of Jewish museum in Prague, 2000 renewal of HOTEL 987, 2003 villa Sanssoouci in Stará Boleslav/. Enjoy building in already defined context. Lot of projects awarded and published both nationally and internationally /2004 refurbishment and extension of Smíchov synagogue, 2012 renewal of House in Loket T.G.M 87, 2014 apartment house Nad Malovankou …/. Occasionally regular involvement in vocational press, yearbooks of Czech architecture and international reviews / (2008)the phaidon atlas of 21st century world architecture, ECOLA 2012, European conference of leading architects,../
There are more than 350 projects behind him in architecture, smaller urbanisms, interiors, scenography and own furniture design /www.znamenictyr.cz/.
Since 2016 intensively collaborates on winning proposal of Albertov campus for the Charles University. Currently undergoes jubilee 20 years of everyday creative and personal journey with architects Juraj Matula and Martin Tycar, that is later awarded by collective fishing.
view of the juror:
I like architecture and construction. But honestly speaking, I do not seek companion of architects „outside the job“. Lack of time and years-long fear of not doing anything else. Hence I personally hesitated to accept involvement in the jury. I did not know whether I might be somehow beneficial. I couldn’t more closely imagine how it will work out together with colleagues that I even do not know. While consensus on works of the best students is somehow expected. And finding out such an agreement on individual expression might be tricky. I’m in regular contact with graduation projects since 2012. So I have accepted the membership in the Olověný Dušan competition among others as an opportunity to see after a while a regular design studio outcomes at the Faculty of architecture, moreover among all cohorts. To see „Who does What“ and believe that jury results would end-up in beneficial agreement.
My concerns vanished right at the beginning. My jury member colleagues were very, very good, much better that were my blurred expectations. Everyone stood independently, but it worked-out collectively. We managed to, I believe, well supplement each other and find an agreement. Finally the shared time was a pleasure for me.
As expected the standard across design studios vary. From my perspective the highest overall design studio quality was reached by long-time hard workers. The outcomes in design studios Císler, Kuzemenský remain my personal norm of the extent of work and its presentation. It is meant the volume of submitted work, output form, understandable clarity of designed projects. When clear and unified structure of posters and scaled models help to understand the context of task and following mutual comparison of designed projects. I do not judge what cohort meet in a particular semester or whether students are more or less successful on individual level. Similarly the jury was interested by polite projects‘ presentation in „refurbishment“ design studio Girsa 2 including content of details and quality of structural solutions.
I was never interested in utopian, quasi intellectual or super-scale tasks. Suspicion that they mostly cover hesitation of commissioners has actually never fully left me. The question to what extent these belong to Faculty of architecture at CTU, and what they can give to students – future engineers – should be answered by participants individually. I cannot do such works, I haven’t experienced them and I haven’t found among them anything remembrance-worthy.
To see a mutually balanced, elaborated submission in the framework of the whole volume of design studio is always a pleasure. I believed most of design studios and presented works. It is good there still persist such kind of recognizability between design studios.
On the contrary I experience some sneaky formal unifications. While skills in 3D software forms become obviously common among students, internalized. Quite often are perspectives elaborated at the expenses of selection and content of what is visualized. What does not fit is not shown. For that reason I still like so much scaled models. Often the final form of presentation is intentionally preferred and outshines other aspects of the project that are of higher importance. The eternal clichés, fillings and greenery, remain in perspectives more than elsewhere. And it all somehow often repeats. That actually surprised me taking into account youth of students.
Unfortunately I have to mention we have visited at least 2 to 3 design studios where generally sub-standard quality sharply contrast with majority of the others semestral outcomes. There I’m sorry for students‘ time, heated room and design studio supervisors‘ wages, none of these is deserved. To cut-off absolute minima on hypothetical quality chart is something I recommend.
Olověný Dušan is students‘ award, I personally remember it. It got deeply rooted and it has its own sense as an answer coming from the outside of the system. I warmly wish the competition following rich years! Years, when jury will have to puzzle their minds again with swarms of great projects of students who really want to become architects.